Jiný kraj jiný mrav aneb Překlad jako mezikulturní transfer
Široká nabídka modifikací funkční teorie překladu vychází z jednotné základny pojímající překlad jako jednání, které překračuje pouhou výměnu jazykového materiálu a zdůrazňuje jeho kulturní rozměr a kulturní kontextovost. Z tohoto pohledu je překládání bikulturním jevem, jehož předpokladem je obsáhlá znalost výchozí i cílové kultury, tedy mezikulturní komunikace, která se odehrává v rovině rozumění nejen významu, ale i smyslu textu.
Definice pojmu kultura by vydaly na samostatnou knihu úctyhodného rozsahu, omezím se tedy jen na parafrázi jedné za všechny, která je pro překladatelskou práci relevantní: Každá země a každý národ mají svou kulturu, sdílejí společné kulturní hodnoty ovlivněné rodinou, vzděláním, historií, legislativou, ekonomikou, geografií, náboženstvím, politickou situací, zvyklostmi. Kultura je souhrn znalostí, přesvědčení, zvyků, hodnot, a dalších vzorů chování, které sdílejí představitelé určité společnosti. Je to systém verbálních a neverbálních symbolů hodnot společných zástupcům určité společnosti. Kulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou jedním z hlavních problémů při překladu.
Z potřeby překonat, případně vědomě ponechat, v překladu větší či menší rozdíly mezi kulturami aktivizují překladatelé své teoretické i konkrétní znalosti výchozí i cílové kultury a na základě analýzy a interpretace výchozího textu a stanovení cíle, účelu (skoposu) cílového textu formulují strategii překladatelského procesu. V reflexích kultury je nezbytné uvědomit si celou šíři kulturní problematiky, teprve potom s ohledem na konkrétní text zvolit relevantní kulturní rysy a fenomény, promyslet metodu a překladatelské postupy, jakých bude v překladu použito. Nelze tedy otázky mezikulturního transferu zužovat například na jazykové konvence či konvence textových druhů, případně na znalost reálií v určité oblasti. To jsou pouze jednotlivé prvky kulturního pozadí textu, které sice můžeme účelově a na základě analýzy a interpretace originálu vybrat jako opěrné body fundované strategie překladu, ale jen s vědomím, že rovina kultury v textu je podstatně širší. Je třeba znát kulturní normy, normy jednání, specifické realizace mluvních aktů, standardní kulturní formy, aby bylo možné identifikovat a realizovat odchylky v konkrétním textu.
Překladatel pochopí význam a smysl originálu v souvislostech výchozí kultury a vloží ho do překladu začleněného do souvislostí cílové kultury. Přitom se řídí zakázkou od zadavatele. K etice překladatele však patří nevkládat do překladu smysl, který ve výchozím textu není, či dokonce jde proti smyslu původního sdělení.
Jinou oblast znalostí kultury musíme aktivovat při překladu reklam, jinou při překladu právních a obchodních smluv, formalizovaných textů jakými jsou například svatební či úmrtní oznámení, jinou při překladu například turistických prospektů a jídelních lístků, odlišnou zase při překladu publicistických textů, politických komentářů, esejů, a úplně jinou zase při překladu literárních textů, kde jsou potřeby velmi diferencované.
(ifv)